22.11.17

Jak dohopsat ke štěstí

Tak nějak se stalo, že jsem najednou přestala být šťastná. Chvíli jsem si poletovala stavem "prostě jen ne šťastná", a pak se to stalo: začala jsem se cítit přímo nešťastná. A po dobrých pár měsících si řekla, že je s tím třeba něco udělat.

Jenže jak z toho ven?

NEHLEDEJTE ŠTĚSTÍ U DRUHÝCH


11.10.17

Várka fantasy knížek, od nichž se neodtrhnete



Každý má svůj oblíbený žánr – někdo rád čte o muckání se a cukrové vatě, jiní volí bitvy a černokněžníky. Jsem ten druhý typ. Fantasy je u mě jednoznačná jednička – a nejfantastičtější fantasy je ta od Brandona Sandersona. Jeho knížky bývají poměrně dlouhé a naprosto nabité detaily z vymyšleného světa. Svět je to většinou více než zajímavý – třeba ho postihla nějaká neobvyklá katastrofa, která například roztříštila zem na miliardu malých planin. Nebo z oblohy prší popel. Nebo kouzelníci čerpají sílu tím, že vysávají barvy. Nebo je jediný způsob, jak zničit padoucha, a to polít ho malinovkou. Zkrátka se jedná o kombinaci výpravného a akčního děje (jako třeba Hra o trůny) s naprosto originálním systémem daného světa (jako nic, co jsem kdy četla). ALE KTEROU KNÍŽKOU ZAČÍT?

••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••••• 

8.10.17

Jak jsem se rozhodla poctít náš byt fotoobrazem

Letos jsem se stěhovala z koleje na byt. Nutno podotknout, že na byt starý, ošuntělý a přibližně z doby, kdy byl ještě kupec Sámo malý chlapec. Vlastně se to tu tak trochu ropadá. Abychom se v něm nezbláznili pocitem zchátralosti, začali jsme pátrat po všemožných dekoracích – a pohled nám padl právě na fotoobraz. Jak to dopadlo?

26.8.17

Pamatujte, že je to jen hra...

VSTUPENKA PRO JEDNU OSOBU
HLAVNÍ BRÁNY SE ZAVÍRAJÍ O PŮLNOCI.
Pozdním příchozím nebude umožneno se hry zúčastnit a vyhrát letošní cenu jednoho přání.

16.5.17

Čechy vs Morava, aneb jak být Češka na Moravě a nezbláznit se

Že máme pár rozdílů mezi čecháčtinou a moraváčtinou, které jsou občas roztomilé a občas zase na protočení očí v sloup, jsem věděla už dávno. Ale že se přesunu z líbezného středočeského městečka přímo do svatyně hanáckého nářečí, že nebudu rozumět svým spolužákům a že mi naprosto neznámí a náhodní lidé začnou opravovat výslovnost... To jsem netušila. A jako by holomóčtina nestačila, připletli se do toho spolužáci a kamarádi ze všemožných koutů Moravy.


♠ „Tož to jsme v dupě, děcka!"

♣ „Móžeš mě vyblésknůt?"

♥ „Kaj robíš?"

„Dám si dva žufánky polívky s vajcom."

♠ „Jsem tu jen kvůli jídla!"

29.3.17

10 věcí, které dělat v Krakově


Když jste chudý student a chcete cestovat, máte to tak trochu blbý. Ať si tvrdí kdo chce co chce, ne každému se chce riskovat úchyláky, které si stopnete na silnici, nebo stanovat inkognito za kupkou sena a probudit se s obřím broukem ve vlasech. Jestli ale hledáte kombinaci levné cesty, levného ubytování a dechberoucího návalu preclíků, kultury, židů, architektury a přírody, Krakov je naprostý ideál.

25.11.16

Jak jela blogerka na roadtrip

Ujeli jsme stovky kilometrů, urputně se bránili mořským ježkům, omylem spali na nudapláži a málem nás sežrala divoká zvěř. Byli jsme spálení, vysmátí, unavení a uzpívaní k smrti (protože Kelti jdou, kelti jdou, kelti jdou a je jich moc). A byl to ten nejšílenější výlet letošního léta.

31.8.16

OUT OF THE EASY

New Orleans. Padesátá léta. Uvolněná morálka, mafie a jedno malé, nenápadné knihkupectví. A pak sen sedmnáctileté holky, která se s tím vším musí vypořádat.

If I poured all the lies I had told into Mississippi, the river would rise and flood the city.

18.8.16

Na skok do Rumunska

Letošní léto se pro mě nese ani ne tak ve znamení knížek, jako spíš ve znamení cestování. Cestovat je přesně to, co jsem vždycky chtěla – a teď, když jsem vyrostla (bohužel, co se vzrůstu týče, jsem stále hobitem), mám bránu do světa otevřenou. První zemí, kterou vám chci ukázat, je venkovské (a trochu záhadné) Rumunsko.


1.7.16

Když místo superhrdinů dostanete superpadouchy (OCELOVÉ SRDCE)

Co byste řekli na to, kdyby byl celý svět plný lidí se superschopnostmi – avšak s jediným háčkem? Co byste řekli na to, kdyby svět místo superhrdinů obývali superpadpouši? A do třetice – co byste řekli na to, kdyby těm superpadouchům naháněla hrůzu třeba malinovka nebo vlastní rocková hudba?