18.2.15

První věty měsíce – úvod + LEDEN


Je téměř až s podivem, jaké zázraky dokáže nadělat první věta knihy. Často i ona rozhoduje o tom, zda si knížku pořídíte, nebo necháte ležet na poličce v knihkupectví. Už delší dobu první věty pozoruji, přemýšlím o nich a zapisuji si je. Určitě o nich někdy napíšu i tematický článek, ale tentokrát mě napadlo dělat jakási "měsíční shrnutí". Vypíši vám první věty knížek, které jsem v daném měsíci načala, a vy můžete vesele hádat, o jaké dílko kráčí, a v komentářích se vyjádřit, jestli by vás dané knihy zaujaly. Správnou odpověď vždycky napíšu bílými písmenky na řádek pod větou, takže si ji začerněním (/zamodřením) můžete přečíst.

1. Alter ego každého člověka je jen jeho oblíbený obraz sebe sama.
Chyť mě, když to dokážeš <– jméno knížky (recenze tady)
– Tahle věta docela dost klame. Zní mi tak nějak suše a těžkopádně, přestože kniha ve výsledku byla vtipná a plná dechberoucí, absurdní akce.

2. I have no idea how to write this stupid book.
Me and Earl and the Dying Girl <– jméno knížky
– Jo, tak tahle knížka se nesla přesně v duchu své první věty. Naprosto.

3. Obloha byla žlutá jako mosaz a ještě nebyla začouzená kouřem z továrních komínů.
Tři kamarádi <– jméno knížky
– Tahle první věta mi přijde nudná a nezajímavá. Podle ní bych se do příběhu asi nepustila.

4. Ocas komety se táhl přes úsvit, rudý šrám, který krvácel nad skalisky Dračího kamene jako rána na růžovopurpurové obloze.
Píseň ledu a ohně 2 – Střet králů <– jméno knížky (recenze tady)
– Epická a zajímavá věta. Stejně jako zbytek knížky. Nevím, jestli mě ovlivňuje fakt, jak moc skvělá skvělá ta kniha je jako celek, ale tahle první věta se mi prostě líbí.

5. Za hezkého srpnového jitra, krátce po kuropění, kráčel XY po stezce sherwoodského lesa. (Namísto XY je jméno, samozřejmě. Ale poněvadž už sherwoodský les je sám o sobě hypernápověda, nechci vám to usnadňovat ještě víc.)
Robin Hood (Dumasova verze) <– jméno knížky
– Nevím proč, ale taky vám tahle věta přijde vtipná? Já se nemůžu přestat blbě usmívat.

Všímáte si, jakým způsobem knížka začíná, nebo je vám to jedno?

12 komentářů:

  1. Všímám si. Ale spíš než první větu hodnotím první odstavec. :) Mimochodem, u toho Remarqua mi ta první věta vážně nudná nepřijde. :)
    A jinak, vážně dobrý nápad! :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. To na mě nejvíc působí právě ta 1. věta. Ale když se chci rozhodnout, jestli knížku koupit, spíš ji otevřu někde uprostřed a přečtu si odstavec tam. :) Knížka se mi líbila, ale první věta mě prostě nezaujala. :)
      Děkuji :)

      Vymazat
  2. Vždy si radšej prečítam nejaký odsek a prípadne aj na viacerých stranách, nech viem, ako je kniha písaná. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Já většinou také. Nebo se prostě jen spolehnu na recenze blogerů, kterým věřím :) Ale někdy má první věta to kouzlo, že tě okamžitě vtáhne do atmosféry příběhu. :)

      Vymazat
  3. Asi jediná prvá veta, ktorá sa mi vryla do pamäti a ktorá ma tak zvláštne okúzlila bola tá z knihy Hostiteľ. :) Inak sa na ne ani veľmi nezameriavam a neposudzujem podľa nich knihu. Skôr si prečítam prvú stranu. :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Tak zrovna u Hostitele si první větu vůbec nevybavuju, ani ji nemám napsanou :)

      Vymazat
  4. Poslední větu znám moc dobře už jenom kvůli tomu, že Robina Hooda si chci přečíst znovu :D Jinak bych snad ani z názvu nepoznala o jakou knihu se jedná. Střet králů znám, což je asi jedna z dvou zde, které znám :D :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. Mě tedy Robin Hood docela bavil, ale tolik, abych ho četla znovu, zase ne :D

      Vymazat
  5. První věty si taky všímám. Třeba první věty z Hobita, Hostitele nebo Střetu králů mi utkvěli v paměti :)

    OdpovědětVymazat
    Odpovědi
    1. In a hole in the ground... Jo, tu mám taky ráda :) Nejradši mám ale první věty v sériích o Percy Jacksonovi :D

      Vymazat
  6. Většinou se podle první věty pozná , jak dobrá knížka je! První větě, či spíše stránce přidávám velkou váhu ! :) Pěkný článek :)

    OdpovědětVymazat